Malířské barvy - kvalita dle normy DIN

files/FOTO DUFA/lat.jpg

Malířské barvy - kvalita dle normy DIN EN 13 300

Na trhu je nepřeberné množství interiérových barev v různých cenových úrovních. Stojí za to si připlatit? Je mezi malířskými barvami rozdíl? Pro lepší orientaci ve kvalitě malířské barvy slouží údaje dle normy (ať už česká varianta ČSN či německá norma DIN). Objektivně a nezávisle hodnotí a třídí barvy dle těchto kritérií:

1)       Krycí schopnost

2)       Stupeň lesku

3)       Hrubost zrna, jemnost

4)       Otěr za mokra, čistitelnost

Stupeň lesku je standardně na etiketě vždy udáván, umožňuje vybrat materiál, který odpovídá vizuálním a funkčním požadavkům zákazníka, avšak údaj o jemnosti materiálu již často chybí. Přitom má zásadní vliv na zpracovatelnost materiálu, zejména při aplikaci nástřikem a také na optiku výsledného povrchu a jeho čistitelnost. Krycí schopnost hodnotí materiál z pohledu potřebného množství nátěru pro dostatečné zakrytí rozdílných odstínů podkladu. Je nutné si uvědomit, že jde o parametr týkající se suchého nátěru – kryvost malířských nátěrů v mokrém stavu se může výrazně lišit, některé nátěry tzv. dosychají, tj. svoji plnou kryvost nabývají až během procesu zasychání a není tak nutné pokoušet se podklad plně zakrýt již v okamžiku natírání. Odolnost otěru za mokra  pak je vlastností, která určuje kvalitu materiálů z pohledu jejich životnosti, odolnosti, čistitelnosti a možnosti následného přetírání bez potřeby škrábání

ALE...: tyto normy se týkají pouze barev s organickými či silikátovými pojivy. Levné nátěry využívají jiných pojivových složek, či mechanismů a svou kvalitou se mohou pohybovat i pod těmito hodnocenými standardy, proto nejsou výrobci dle těchto norem klasifikovány. Použití takových "levných" materiálů se následně zákazníkovi obvykle výrazně prodraží, vzhledem k náročnější údržbě jejich povrchu, kratší životnosti a nutností častějšího přetírání povrchu spolu s nutností škrábání maleb